Gymnastický tábor
8. Srpna jsme se vydali do hotelu U Jezera. Měli jsme samé sluníčko, na můj vkus ho bylo až moc, ale kdo si stěžuje, tomu se to vymstí. Déšť na sebe nenechal dlouho čekat a při výletu do nedalekých Klučenic, nás zastihla přeháňka, že jsme mysleli že oblečení už neuschne. Naštěstí jsme i další dny měli hezké počasí, s tím rozdílem, že už si nikdo na vedro a slunce nestěžoval.
Co děvčata za karanténu zapomněla to se znovu naučila, naše tanečnice a hlavní choreografka pohybové skladby vymyslela novou "pohybovku" pro nejstarší děvčata. Pro ty však byla největší změnou jejich hlavní trenérka, kterou se nově stala Mája, naše bývalá úspěšná závodnice a dnes už profesionální trenérka. I přes to že to byla pro nejstarší děvčata kupa nových věcí, zvládly to na jedničku. Další velké změny se nevyhnuly ani loňské přípravce, neboli družstvu "C". Za soustředění se zvládly naučit "pohybovku", posunuly se v akrobacii a zlepšily svou fyzickou kondici. Ani ostatní týmy nebyly pozadu a pilně cvičily. Na soustředění byste nenašli jediné dítě, které se nezlepšilo.
Nutno zmínit, že se hodně děcek naučilo háčkovat řetízky, a dokonce je to i bavilo, proto se nám pravidelně stávalo, že si někdo o poledním klidu chtěl půjčit vlasec, korálky a podobně.
Tématem celého soustředění byl Madagaskar. Masky některých dětí byly přímo famózní. Děti byly rozděleny do týmů po devíti, ve kterých hrály hry. Musím uznat, že boj probíhal až do poslední chvíle, ale zvítězit mohl jenom jeden. Po urputném souboji to byl tým růžových. Samozřejmě se nemohlo zapomenout ani na bodování pokojů. No některé pokoje byly opravdu vyšperkované a bylo těžké vybrat ty nejpodřadnější, na druhou stranu zde byly vyhlášeny i pokoje největších prasat. Děvčata z těchto pokojů musely lézt po čtyřech a nahlas před všemi chrochtat.
Při zpáteční cestě byli všichni úplně "mrtví". Trenéři, co nemuseli hlídat děti nebo řídit, spali a děti také pospávaly. Ještě že řidič autobusu také neusnul.
Daniel